Vinnycja
Vinnycja Вінниця |
|
![]() |
|
Poloha | |
---|---|
Souřadnice | 49°14′ s. š., 28°29′ v. d. |
Nadmořská výška | 250 m n. m. |
Stát | ![]() |
Oblast | ![]() |
Administrativní dělení | 3 rajóny |
![]() ![]() Vinnycja
|
|
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 60,94 km² |
Počet obyvatel | 372 432 (2015)[1] |
Hustota zalidnění | 6 032,3 obyv./km² |
Etnické složení | Ukrajinci (přes 90 %), Rusové, Bělorusové |
Náboženské složení | Pravoslavné křesťanství, katolictví |
Správa | |
Starosta | Serhiy Morhunov |
Vznik | 1363 |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | +380 432 |
PSČ | 21000 |
![]() |
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vinnycja (ukrajinsky Вінниця [vinnyc’ja]; polsky Winnica; rusky Винница [vinnica], česky též Vinnica, Vinica či Vinice) je město na střední Ukrajině. Leží v mírně zvlněné krajině na obou březích řeky Jižní Bug, zhruba 250 km jihozápadně od Kyjeva. Vinnycja je kulturním a hospodářským centrem nejen současné Vinnycké oblasti, ale i historického regionu Podolí. Nachází se zde základna ukrajinského vojenského letectva. V současnosti zde žije přes 370 000 lidí.
Obsah
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Sídlo zde bylo již za časů Kyjevské Rusi, první doklady jsou z roku 1363. V roce 1565 se Vinnycja stala okresním městem Braclavského vojvodství; roku 1640 obdržela Magdeburské právo. Během kozácké éry se město stalo jedním z dějišť Chmelnického povstání.
Prudký rozvoj nastal po roce 1871 s příchodem železnice. Roku 1914 se Vinnycja nakrátko stala centrem Podolské gubernie, od roku 1931 je střediskem Vinnycké oblasti. Za druhé světové války bylo město těžce poničeno německými okupanty; během let 1941–1945 klesl počet obyvatel ze 100 000 na 27 000 a bylo zničeno na 1880 obytných budov. Deset kilometrů severně od města zřídili nacisté jeden z Hitlerových hlavních stanů s názvem Werwolf.
Po roce 1948 nastal opětovný rozvoj, zejména průmyslu.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Národnostní složení[editovat | editovat zdroj]
Podle ukrajinského sčítání lidu z roku 2001 ve Vinnycji žilo 354 600 lidí následujících národností:[2]
- Ukrajinci – 309 300 (87,2 %)
- Rusové – 36 100 (10,2 %)
- Židé – 1 700 (0,5 %)
- Poláci – 1 600 (0,5 %)
- Bělorusové – 1 300 (0,4 %)
Kultura a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- množství pravoslavných, katolických i evangelickým kostelů
- Vinnycká televizní věž vysoká 350 m, jedna z nejvyšších v zemi
- Muzeum afghánské války
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Hospodářství a doprava[editovat | editovat zdroj]
- Podrobnější informace naleznete v článcích Tramvajová doprava ve Vinnycji a Trolejbusová doprava ve Vinnycji.
Ve městě je rozvinut především elektro- a radiotechnický průmysl a slévárenství.
Město leží na významné železniční trati Kyjev – Žmerynka, která je součástí spojení Ruska a Ukrajiny se střední a jihovýchodní Evropou a zároveň spojení západní Ukrajiny s Kyjevem a východními částmi země. Vinnycja má denně přímé železniční spojení s Prahou (33 hod.). Městem prochází také hlavní silniční tah Lvov – Umaň.
Městskou hromadnou dopravu zajišťují autobusy, trolejbusy a tramvaje.
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Nikolaj Ivanovič Pirogov (1810–1881), ruský anatom a chirurg
- Mychajlo Kocjubynskyj (1864–1913), ukrajinský spisovatel
- Matvej Petrovič Bronštejn (1906–1938), sovětský fyzik
- Volodymyr Hrojsman (* 1978), ukrajinský politik
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vinnycja ve Wikimedia Commons
- Oficiální informační portál