Tuniské letectvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tuniské letectvo
Znak
Znak
Země Tunisko Tunisko
Vznik 1959
Typ letectvo
Velikost 4000 osob
119 letadel a vrtulníků
Nadřazené jednotky Ozbrojené síly Tuniska
Účast
Války Válka proti terorismu
Insignie
Znak Letecký výsostný znak

Tuniské letectvo (القوات الجوية التونسية) je součástí ozbrojených sil Tuniska. Bylo založeno roku 1959, tři roky po získání nezávislosti země. Jeho prvními letouny byly švédské cvičné stroje Saab 91 Safir. V letech 1965 tuniské letectvo získalo své první proudové letouny v podobě 13 italských cvičných a lehkých bojových letounů Aermacchi MB-326. V roce 1969 navíc z USA obdrželo 15 stíhacích letounů F-86F Sabre. V 70. letech byly zakoupeny letouny pro základní výcvik SIAI-Marchetti SF.260 a další lehké bojové MB-326. V 80. letech letectvo zakoupilo lehké stíhačky F-5E/F Tiger II a transportní letouny Lockheed C-130 Hercules. V  90. letech země získala dva C-130B, přičemž v Česku zakoupila 12 cvičných a lehkých bojových letounů L-59T Super Albatros a tři transportní letouny L-410UVP.

V roce 2010 Tunisko objednalo dva nové transportní letouny C-130J-30 Super Hercules. Dodány byly v letech 2013–2014. Tunisko se tak stalo první africkou zemí provozující tuto variantu letounu C-130.[1][2]

Přehled letecké techniky[editovat | editovat zdroj]

C-130B Hercules Tuniského letectva.
Tuniský vrtulník HH-3 během cvičení v oblasti Bizerty.

Tabulka obsahuje přehled letecké techniky Tuniského letectva podle Flightglobal.com.[3]

Název Původ Určení Verze Ve službě Poznámky
Bojové letouny
Northrop F-5 USA stíhací letoun
dvoumístný letoun[pozn. 1]
F-5E Tiger II
F-5F Tiger II
12
3
Dopravní a transportní letouny
Let L-410 Turbolet Československo transportní letoun L-410UVP 4
Lockheed C-130 Hercules USA taktický transportní letoun C-130B/H 7
Lockheed Martin C-130J Super Hercules USA taktický transportní letoun C-130J 2
Vrtulníky
Aérospatiale Alouette II Francie lehký víceúčelový vrtulník SE310 8
Aérospatiale Alouette III Francie lehký víceúčelový vrtulník SA316 8
Bell 205 USA užitkový/transportní vrtulník 20
Bell 412 USA víceúčelový/transportní vrtulník 3
Bell OH-58 Kiowa USA lehký pozorovací ozbrojený vrtulník 5
Bell UH-1 Iroquois USA víceúčelový vrtulník UH-1H/N 16
Eurocopter AS 350 EU lehký víceúčelový vrtulník H125M 6
Sikorsky S-61R USA transport/pátrání a záchrana CH-3/HH-3E/F 17
Sikorsky S-70 USA transportní vrtulník S-70/UH-60M 0 Objednáno 12 kusů.
Cvičná letadla
Aermacchi MB-326 Itálie proudový cvičný letoun 10
Aero L-39MS Albatros Česko proudový cvičný a lehký bojový letoun Aero L-59T Super Albatros 9
SIAI-Marchetti SF.260 Itálie cvičný letoun 18

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dvoumístné cvičné verze bojových letounů se používají především při zaškolování již vycvičených pilotů na konkrétní typ bojového letounu.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tunisian Air Force na anglické Wikipedii.

  1. -JIR-. Tuniský C-130J spatřil světlo světa [online]. ATM, rev. 2013-01-28 [cit. 2014-08-30]. Dostupné online. 
  2. -JIR-. Tuniský Super Hercules dodán [online]. Letectví.cz, rev. 2013-05-09 [cit. 2014-08-30]. Dostupné online. 
  3. HOYLE, Craig, Mark Kwiatkowski, Sandra Lewis-Rice, John Maloney, Antoine Farard. World Air Forces 2017 [online]. London: Flightglobal, 2016-12-06. S. 16. Formát PDF. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Cvičné letouny [online]. army.cz [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]