Pražská Loreta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pražská Loreta
Loreta na Hradčanech – pohled přes Loretánské náměstí od Černínského paláce
Pojmenováno po Praha
Poloha
Adresa Hradčany, ČeskoČesko Česko
Ulice Loretánské náměstí
Souřadnice
Další informace
Kód památky 39681/1-961 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pražská Loreta či krátce Loreta je soubor barokních staveb na východní straně Loretánského náměstí v Praze na Hradčanech. Hlavní reprezentativní fasáda do náměstí má věž se zvonkohrou, za ní se nachází nádvoří lemované poutními ambity a kostelem Narození Páně, které obklopují ústřední loretánskou kapli Panny Marie. Areál je krytou chodbou spojen s klášterem kapucínů při kostele Panny Marie Andělské, který je správcem Lorety.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Hlavní průčelí[editovat | editovat zdroj]

Hlavní průčelí do náměstí je vrcholně barokní, ale navazuje na raně barokní postranní kaple, které jsou jeho součástí. Na jeho stavbě se podílel Kryštof Dientzenhofer a dokončoval jej Kilián Ignác Dientzenhofer. Fasáda má tři štíty, boční jsou zdobeny sochami Panny Marie a archanděla Gabriela (Zvěstování Panny Marie) a pod nimi sochami evangelistů, střední štít vrcholící věží je lemován sv. Kryštofem a Annou. Trojdílný vchod obklopují svatý Antonín PaduánskýFrantišek z Assisi, na balkoně svatý JosefJan Křtitel, na krajních kaplích je vlevo sv. Felix z Cantalice před Madonou od Jana Bedřicha Kohla a vpravo svatý Jan Nepomucký s andílky. Před průčelím je terasa ohrazená balustrádovým zábradlím s 19 sochami a 9 sousošími andílků, kteří nesou kartuše s reliéfy ze života Panny Marie z dílny Ondřeje Filipa Quitainera. Andílci a řada soch na atice jsou nahrazeny novodobými kopiemi.[1]

Svatá chýše[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Loretánská kaple v Praze.
Loretánská kaple Panny Marie, součást Pražské Lorety

Podle legendy je svatá chýše domek, ve kterém žila Panna MarieNazaretu, který andělé při vpádu saracénů přenesli přes moře do jihoitalského Loreta. Z tohoto poutního místa se úcta šířila do celé Evropy a byly zakládány kopie či napodobeniny domku - kaple. Loretánská kaple na Hradčanech vznikla při klášteře kapucínů, kteří ji od počátku až dodnes spravují. Stavba kaple začala v roce 1626 a byla vysvěcena 25. března 1631. Výstavbu financovala hraběnka Benigna Kateřina z Lobkovic (1594-1653). Má být kopií kaple z italského Loreta, navržené italským architektem Giovanni Orsim, fasáda je vyzdobena sochami starozákonních proroků a výjevy z legendy o životě a domku Panny Marie Loretánské. Uvnitř je pravděpodobně vezděno několik trámů a cihel, které pocházejí přímo z italské Lorety.[zdroj?] Kaple má na hlavním oltáři poutní sošku Loretánské černé madony, oltář zdobí stříbrné reliéfy. Stěny jsou po způsobu italské Lorety vyzdobeny fragmenty maleb.

Ambity[editovat | editovat zdroj]

Interiér kaple Panny Marie
Socha sv. Felixe na průčelí Pražské Lorety

Počátkem 18. století byla Svatá chýše obestavěna na půdorysu čtverce barokními ambity s obrazy svatých patronů či patronek proti nemocem a utrpení. Byly jimi sv. Markéta Antiochijská, sv. Otýlie, a další. S klekátky u jednotlivých zastavení, se středními a s čtyřmi rohovými kaplemi. Z nich nejproslulejší jsou kaple Extáze svatého Františka s obrazem od Petra Brandla, a jihozápadní kaple s barokní španělskou sochou ukřižované svaté Starosty. Této světici podle legendy narostl plnovous na protest proti připravovanému sňatku s pohanským králem. Barokní průčelí ambitu s věží a se vstupní balustrádou bylo vystavěno podle návrhů a pod dohledem architektů Kryštofa DientzenhoferaKiliána Ignáce Dientzenhofera. V travnaté části dvora jsou umístěny dvě kašny se sousošími Krista vítězného mezi apoštoly a Nanebevzetí Panny Marie.

Klenotnice[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Loretánský poklad.

V prvním patře ambitu je od počátku 20. století vystavena část z cenné sbírky votivních a liturgických předmětů z doby pozdní gotiky, renesance, baroka a historismu. Po Svatovítském pokladu Metropolitní kapituly je druhou nejcennější chrámovou klenotnicí v České republice. Vystaveny jsou zejména barokní zlatnické památky, relikviáře, kalichy a monstrance, mj. proslulá zlatá monstrance Pražské slunce vytvořená podle návrhu architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu, dále Malá a Velká perlová monstrance či Korálová monstrance. Vystaveny jsou též korunky Loretánské madony a Ježíška, nejstarší miniaturní betlém či kněžská paramenta. Klenotnici doplňuje expozice z dějin řádu menších bratří - kapucínů.

Kostel Narození Páně[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kostel Narození Páně (Praha).
Zleva: Kostel Narození Páně, věž se zvonkohrou a kapucínský kostel

Kilián Ignác Dientzenhofer navrhl chronologicky poslední stavbu celého areálu, a to baziliku Narození Páně, kterou freskami vyzdobil Václav Vavřinec Reiner. Na hlavním oltáři je starobylý obraz Adorace Páně.

Věž se zvonkohrou[editovat | editovat zdroj]

Loreta na Hradčanech – věž a hlavní vstup

Zvonkohra se poprvé rozezněla na den svátku Panny Marie, 15. srpna 1695. V současnosti se rozezní každou hodinu a je řízena elektronicky. Jde o největší historickou chrámovou zvonkohru v Evropě. Sestrojil ji v roce 1694 hodinář Petr Neumann ze třiceti zvonů a zvonků ulitých v Amsterdamu a umístil je do dvou pater pod cibulovitou báň hodinové věže. Hrajících zvonů je však jen 27. Tři nejmenší zvonky nejsou napojeny na klaviaturu ani pedálnici. Jsou jen na ozdobu, nemohou hrát. Na zvonkohru prý kdysi hrával český písničkář a hudební skladatel Karel Hašler.

Poutní cesty[editovat | editovat zdroj]

U pražské lorety začínala poutní cesta do Hájku poblíž Unhoště, kde se nacházela v tamním františkánském klášteře také loretánská kaple.

Madoně Loretánské byla zasvěcena 20. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, která byla založena v letech 1674 – 1690.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

O loretánské zvonkohře se tradují některé historickými prameny neověřené staropražské pověsti či legendy, které zaznamenali Julius Košnář, Eduard Langer, Václav Cibula či Popelka Biliánová.

  • Žena pražského pláteníka zemřela na mor. Když onemocněla i jeho dcera, prosil Pannu Marii, aby ji zachránila. Slíbil, že za to věnuje Loretě velký dar. Jeho dcera se uzdravila a vyprávěla otci, že se jí zdálo o andělech, nesoucích zvonky. Pláteník z vděčnosti pořídil loretánskou zvonohru.
  • Loretánská zvonohra zpočátku odzváněla jenom čas. Jedna chudá vdova měla 27 dětí, které jí umíraly na mor. Vždy, když některé z nich zemřelo, zazvonil jeden ze zvonků. Žalem nad všemi zemřelými dětmi nakonec zemřela i jejich matka a zvonohra jí zazvonila mariánskou píseň, kterou od té doby hraje dodnes. Pověst ve svých knihách o Praze zachytil i Jan Neruda.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany. Praha: Academia, 2000. 521 s. ISBN 80-200-0832-2. S. 300–311. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]