Horoměřice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Horoměřice
Zámek
Znak obce HoroměřiceVlajka obce Horoměřice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ020A 539236
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Okres (LAU 1) Praha-západ (CZ020A)
Obec s rozšířenou působností Černošice
Pověřená obec Roztoky
Historická země Čechy
Katastrální území Horoměřice
Katastrální výměra 8,04 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 4 015 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 308 m n. m.
PSČ 252 62
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Velvarská 100
252 62 Horoměřice
Starosta Zdeněk Babka
Oficiální web: www.horomerice.cz
Email: podatelna@horomerice.cz ou_horomerice@volny.cz, podatelna@horomerice.cz
Horoměřice v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Horoměřice
Horoměřice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Horoměřice leží při severozápadní hranici hlavního města Prahy, na silnici II/240 ve Středočeském kraji. Sousedí s městskými částmi Praha 6 - Suchdol, Lysolaje, Nebušice a MČ Praha-Přední Kopanina, dále s obcemi Statenice a Únětice. Leží v otevřené krajině, která se na jižní straně svažuje v údolí Šáreckého potoka, na východě je ohraničena údolím Vltavy, na severu se terén svažuje k Únětickému potoku. Jih a západ katastru obce lemují lesnaté pásy zeleně. Přímo v obci se nacházejí tři nevelké rybníky. Z centra obce směrem na severovýchod vybíhají Kozí hřbety. Tyto buližníkové skály bývají holé, dnes už jsou porostlé vegetací. Žije zde přibližně 4 000[1] obyvatel.

O obci[editovat | editovat zdroj]

V obci je základní škola pro 2. stupeň, nově vybudovaná mateřská škola, zdravotní středisko, lékárna, pošta, knihovna, obchody s potravinami i spotřebním zbožím, několik autoservisů, hostinců a sportovních zařízení, hotel, stanice technické kontroly apod. Část obyvatel našla uplatnění ve službách a firmách působících přímo v obci, mnozí zde mají rodinné živnosti.

Horoměřice jsou vyhledávanou rekreační oblastí Prahy. Je zde několik zahrádkářských a chatových osad, kde tráví volný čas řada Pražanů. Hlavně je ale obec oblíbeným cílem výletníků a vycházek. Prochází zde řada značených turistických cest a nově též cykloturistických tras. Turistické značky zavedou do Šárky, Lysolají a Suchdola, na Gabrielku, do Houslí, Kozích hřbetů, k Juliáně, do tuchoměřického lesa, do Únětic, na Holý vrch, do Roztok, Tichého údolí, přes Statenice na hrad Okoř atd. Pro návštěvníky obce je velkou zajímavostí možnost pozorovat nízko letící letadla, mířící na blízké letiště v Ruzyni.

V obci působí řada spolků. Nejaktivnější jsou bezesporu Sokolové, kteří se obětavě starají o pohyb dětí i dospělých. Dívčí družstvo gymnastek se pravidelně a úspěšně zúčastňuje sportovních soutěží. Sokol připravuje i letní tábory pro děti, akademie a karnevaly. Místní rybáři dvakrát ročně pořádají oblíbené rybářské závody u rybníka Pod Luky a také ples. Sbor dobrovolných hasičů ve spolupráci s profesionálními hasiči zasahuje nejen v Horoměřicích, ale i v okolních obcích. V obci dále působí amatérský fotbalový klub a svaz chovatelů, který každoročně pořádá výstavy drobného domácího zvířectva.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pravěk a starověk[editovat | editovat zdroj]

Podle archeologických nálezů bylo území dnešních Horoměřic obydleno již v době bronzové – jsou zde naleziště pozůstatků knovízské a únětické kultury (2000–1500 př.n.l.). Ta se ostatně nazývá podle sousední obce Únětice.

Kolem roku 400 př.n.l. se na území obce objevují Keltové. Jim se také často připisuje vztyčení nevelkého hranolového pískovcového kamene na severovýchodním okraji obce, považovaného někdy za menhir; žádné důkazy pro toto tvrzení však neexistují. Nejstarší zpráva o kameni pochází až z roku 1930. Archeologický výzkum se v jeho blízkosti nikdy neprováděl, původ a účel kamene je ve skutečnosti nejasný.

Středověk a novověk[editovat | editovat zdroj]

Název obce pochází zřejmě od jména významné osoby, neboť obec je připomínána jako ves lidí Hořeměrových nebo Hořemírových. Podle dalšího výkladu se obec jmenovala Holměřice, hlavně díky lánům polí a roviny táhnoucí se od Prahy až k Tursku, které byly holé.

Křížek u školky

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1273, kdy se připomíná jako majetek strahovského kláštera, v jehož držení zůstala až do husitských válek, kdy ves byla zabavena Pražany. Po skončení válek ale klášter získal ves zpět. Obcí procházela jedna z nejstarších zemských stezek, Via Magna.

Největší utrpení zažily Horoměřice za třicetileté války (1618–1648). Koncem října 1639 za švédského tažení na Prahu vojska generála Banéra pustošila kraj.

Strahovský klášter měl v Horoměřicích hospodářský dvůr s obytnou budovou, která byla upravena v 1. polovině 18. století na jednoduchý patrový zámeček s rustikovanými rámci a obdélníkovými okny v omítkových rámcích. Na střeše je umístěna věžička s lucernou. Přízemí je sklenuto valenou klenbou s lunetami. V patře je zachována kaple svaté Anny. Na ústředním seznamu kulturních památek České republiky je zámeček s kaplí evidován pod číslem 18033/2-3390.[2] V kapli svaté Anny se konají bohoslužby vždy první sobotu v měsíci v 17 hodin. [3] Pod zámkem se nachází dnes již zpustlý park.

Od 19. století do současnosti[editovat | editovat zdroj]

V roce 1848 vznikl v obci spolek dobrovolných hasičů. Pod dojmy triumfálního V. všesokolského sletu vznikla v Horoměřicích sokolská jednota (1907). Jak Sokol, tak sbor dobrovolných hasičů existují v obci dodnes.

Za druhé světové války bylo v Horoměřicích zatčeno 9 mužů, všichni byli po bezvýsledném vyšetřování asi za měsíc propuštěni. V roce 1941 byla rozpuštěna místní jednota Sokola, byly rozpuštěny i další vlastenecké spolky a existovaly jen okupanty povolené organizace. Celkem se do aktivního odboje zapojilo 50 horoměřických občanů, 19 bylo vězněno a 10 zavražděno. Horoměřičtí odbojáři se účastnili aktivně především závěrečných bojů druhé světové války. Pomník na školní zahradě připomíná oběti obou světových válek.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Smíchov[4]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Smíchov
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Smíchov
  • 1927 země česká, politický okres Praha-venkov, soudní okres Praha-západ[5]
  • 1929 země česká, politický okres Praha-venkov, soudní okres Praha-sever [6]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov, soudní okres Praha-sever[7]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov-sever, soudní okres Praha-sever[8]
  • 1945 země česká, správní okres Praha-venkov-sever, soudní okres Praha-západ[9]
  • 1949 Pražský kraj, okres Praha-západ[10]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Praha-západ
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Černošice

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

Ve vsi Horoměřice (1494 obyvatel, četnická stanice, sbor dobrovolných hasičů) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[11] 2 lékaři, 2 autodopravci, biograf Radio, cukrář, obchod s cukrovinkami, družstvo pro rozvod elektrické energie v Horoměřicích, 2 holiči, 6 hostinců, kapelník, 2 koláři, kominík, konsum Včela, 3 kováři, krejčí, 2 obuvníci, palivo, pekař, 3 povozníci, 12 rolníků, 4 řezníci, 7 sadařů, sedlář, 6 obchodů se smíšeným zbožím, tesařský mistr, 2 trafiky, 2 truhláři, velkostatek kláštera premonstrátů, 3 zahradníci, zámečník.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Barokní zámek Horoměřice z 18. století
  • Kámen nejasného původu, považovaný někdy za menhir (snad z 1. stol. př. n. l.)

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • Benedikt Roezl (1824–1885), český botanik a cestovatel
  • Rudolf Myzet (1888–1964), scenárista, režisér a herec (působil v USA), vlastním jménem Rudolf Procházka
  • Jan Macků (*1983), český zpěvák a textař skupiny Dymytry

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava – Spojení je zajištěno autobusovými linkami v rámci Pražské integrované dopravy linkami 316 (Praha - Holubice), 355 (Praha - Únětice) a 356 (Praha - Statenice). V obci se nacházejí tři zastávky: „Horoměřice“ a „Horoměřice, V lipkách“ na hlavní silnici II/240 (ul. Velvarské) a „Horoměřice, Švejkova“ na ul. Revoluční, které v rámci systému PID leží v 1. tarifním pásmu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. Zámecké křídlo s kaplí. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2018-03-20]. Dostupné online. 
  3. Bohoslužby. farnostnebusice.webnode.cz [online]. [cit. 2018-03-20]. Dostupné online. 
  4. http://www.cisleithanien.eu/ Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918]
  5. Vládní nařízení č. 205/1926 Sb., Vládní nařízení č. 222/1926 Sb.
  6. Vládní nařízení č. 198/1928 Sb.
  7. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  8. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  9. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  10. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  11. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 353. (česky a německy)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]