Antonov An-148

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
An-148 / An-158
Antonov An-148 na Paris Air Show 2007
Antonov An-148 na Paris Air Show 2007
Určení dopravní letoun
Výrobce Sjednocená letecká korporace (Voroněž)
Antonov (Kyjev)
Šéfkonstruktér Antonov
První let 17. prosince 2004
Zařazeno červen 2009
Charakter certifikován 26. února 2007
Uživatel Ukraine International Airlines
Air Koryo
Saratov Airlines
Cubana de Aviación
Vyrobeno kusů 44 (leden 2017)
Cena za kus 18-22 mil. US$
Varianty An-158 (An-148-200), An-168, An-178

Antonov An-148 (ukrajinsky: Антонов Ан-148) je regionální proudový dopravní letoun vyráběný ukrajinskou leteckou společností Antonov. 26. února 2007 získal certifikaci o letové způsobilosti. Kromě Ukrajiny se vyráběl do roku 2017 i v ruské Voroněži. Uvádí se, že komponenty letounu pocházejí ze 70 % od ruských výrobců a ze 30 % od výrobců z Ukrajiny. [1]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

An-148 je dvoumotorový hornoplošník s motory na pylonech pod křídlem. Hornoplošné uspořádání poskytuje křídlu a motorům na zemi ochranu před cizími předměty. Vestavěný autodiagnostický systém, APU jednotka a vysoká spolehlivost umožňují, aby byl typ provozován i na hůře vybavených letištích a travnatých VPD. Díky moderní avionice a navigačnímu vybavení, multifunkčním displejům a systému fly-by-wire může An-148 létat ve dne i v noci, za špatného počasí, za podmínek IFR a VFR na leteckých tratích s vysokou hustotou provozu. Letoun je poháněn dvojicí proudových motorů typu Ivčenko D-436-148.

Hlavní verzí bude An-148-100 s kapacitou 70 cestujících (případně 80 cestujících s menšími rozestupy mezi sedadly) v jedné třídě. Dolet Аn-148-100 se bude pohybovat mezi 2 200 a 5 100 km podle přání zákazníka.

Verze[editovat | editovat zdroj]

  • An-148-100A – základní varianta, dolet 2 000 až 3 000 km
  • An-148-100B – střední trati, dolet 3 000 až 4 000 km
  • An-148-100E – prodloužený dolet až 5 000 km
  • An-158 (An-148-200) – prodloužená verze s 99 sedadly, zálet 28. dubna 2010, certifikace 28.2.2011, výroba 2011
  • An-168 (An-148 ABJ) – business jet (VIP verze) odvozená od An-148, výroba zahájena na konci 2009
  • An-178 – projektovaná nákladní (cargo) verze, nosnost 15-20 t, motory D-436-148FM, náhrada An-26, An-32 apod., konkurent vyvíjeného stroje Iljušin Il-214 a západních CASA C-295 a C-130 Hercules

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vstupní dveře se schody

Práce na projektu letounu byly zahájeny v září 2001 v ukrajinské konstrukční kanceláři Antonov. Je patrné, že letoun má sloužit jako náhrada za neekonomické stroje bývalého Sovětského svazu Tupolev Tu-134 a Jakovlev Jak-42. Letoun byl odvozen z An-74TK-300, bylo však zcela přepracováno křídlo, prodloužen trup, použity nové ukrajinské záporožské proudové motory D-436-148, nová avionika atd. V roce 2003 byly zahájeny přípravy na sériovou výrobu ve voroněžském závodě VASO a ukrajinském státním leteckém závodě v Charkově. První let se uskutečnil 17. prosince 2004, certifikace letounu, motorů a jednotky APU AI-450-MS byla dokončena 26. února 2007. Na Ukrajině byla sériová výroba zahájena v kyjevském závodě Aviant, v Rusku ve voroněžském VASO.

Prvním uživatelem se staly ukrajinské aerolinky Aerosvit, které s tímto strojem zahájily komerční provoz 2. června 2009. První sériový voroněžský stroj, zalétaný 19. července 2009, obdržela letecká společnost Rossija a první komerční let s ním absolvovala 24. prosince 2009.

Skleněný kokpit stroje Antonov An-148-100B

Přestože současně s An-148 vznikly v Rusku i konkurenční projekty obdobných letounů Suchoj Superjet 100 a Tupolev Tu-334, předpovídají odborníci tomuto stroji dobrou budoucnost. Na začátku roku 2010 byly registrovány asi dvě stovky objednávek, největší zájem projevily společnosti Atlant-Soyuz, Polet a Rossija. V závodě VASO proto musí řešit otázku nedostatečných výrobních kapacit na pokrytí těchto požadavků, neboť zároveň mají vyrábět i Tu-204SM a MS-21.

O licenční výrobu projevil zájem íránský výrobce letadel HESA.[kdy?][zdroj?]

Letecké nehody[editovat | editovat zdroj]

Dne 5. března 2011, při výcvikovém letu dvou pilotů vzdušných sil Myanmaru, došlo u vesnice Garbuzovo v Bělgorodské oblasti, asi 130 km jižně od Voroněže, k letecké nehodě, při níž zahynuli 4 piloti spolu s navigátorem a mechanikem a stroj byl zcela zničen.

Dne 11. února 2018 se krátce po startu z moskevského letiště Domodědovo zřítil let číslo 703 Saratovských aerolinií poblíž vesnice Argunovo. Všech šest členů posádky a 65 cestujících zemřelo.

Technické specifikace[editovat | editovat zdroj]

Během letu
  • Maximální počet pasažérů: 80
  • Maximální hmotnost nákladu: 9000 kg
  • Dolet (podle verze)
    • 100A : 2200 km
    • 100B (se 75 pasažéry): 3600 km
    • 100E (se 75 pasažéry): 5100 km
  • Maximální množství paliva: 12 100 kg
  • Rychlost: 820 - 870 km/h
  • Letový dostup: 11 000 - 12 500 m
  • Délka vzletové dráhy: 1750 – 2100 m
  • Spotřeba paliva: 1470 kg/h
  • Posádka: 2

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Russian Military to Receive Five An-148 Passenger Planes in 2016. Sputniknews.com [online]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]